To mě tedy dostalo! Videofilm „The lie we live“, jehož autorem je Spencer Cathcart se mi dostal takovým způsobem pod kůži, že se mi nedostává slov. A to už něco znamená  😉 Ne, neobsahuje nic nového ani převratného. Nic, co bys už nevěděl. A samozřejmě působí na každého člověka jinak. Někteří při něm možná ani nehnou brvou, někteří budou mít nepříjemný pocit, někteří ho budou považovat za přehnaný, někteří se rozčílí … Zda těch 8 minut a 24 vteřin investuješ do jeho shlédnutí v anglické Číst více…

Už se ti stalo, že někdo řekl něco, co už jsi dávno věděl, úplně jinak? Jinými slovy, obrazně, s jiným důrazem? A že to „něco“ ti najednou spadlo z mozku do srdce? Že to v tobě vyvolalo neočekávané emoce, že se ti „rozsvítilo“ a ty si zčistajasna, s naprostou jistotou věděl a cítil, že od teďka bude všechno jinak? Bez jakýchkoliv pochyb, bez „jó, ale….“? Dobře, uznávám, že to na první pohled zní možná trochu pateticky a nadnešeně. Nicméně jsem přesvědčená o tom, že každý z nás na to má Číst více…

Existuje něco nového, převratného, extravagantního, čím bych mohla své čtenáře překvapit? Nejdřív jsem se této myšlenky „zalekla“. Kde se tu vzala? A proč? Nemyslíš, že se pořád opakuješ Evo? To už tady všechno dávno bylo, to každý zná, to není nic nového… Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem věděla, že to souhlasí. A hlavně, že to je tak v pořádku! Něco vědět a znát, je jedna stránka věci. Najednou ale vězíš v situaci, kdy se to, co tááák dobře víš a znáš, zčistajasna Číst více…

„Jak se máš?“ „Jak ostatní chtějí.“ Když jsem tuto odpověď před mnoha a mnoha lety tady v Rakousku slyšela poprvé, připadala mi velice vtipná. Dnes mi naskakuje husí kůže při pomyšlení, že to je pro spoustu „normálních smrtelníků“ pravda! Každý z nás má totiž v životě „něco“, co ho pohání (taky se tomu říká motivace), s výjimkou určité menšiny lidí, kteří považují život sám o sobě za nutné zlo a nechávají se jím jen  bezmyšlenkovitě unášet. I když v tomto případě bych to snad ani nenazývala životem. TY k této menšině Číst více…

„Každý z nás má možnost odhalit to, co je v jeho životě důležité a „něco z toho udělat.“ Klíčovým slovem je: SEBEZODPOVĚDNOST. My máme nejen právo, ale i povinnost, převzít zodpovědnost za svůj vlastní život. To jsme sami sobě dlužni. Říci NE, znamená otevřít dveře a stát se režisérem svého života namísto rekvizitou s krevním oběhem. To, co nás definuje, jsou naše rozhodnutí = to, k čemu řekneme NE. Jedině tak se můžeme převtělit z toho kdo jsme, v toho, kým být chceme.“ Ne, to není z mé hlavy. Je to Číst více…

A je tu! 2017 … to nám to zase uteklo … 😥 Nevím, jak jsi na tom ty, ale mně tyto a podobné  výroky jaksi lezou na nervy. Tolik udivených a „překvapených“ lidí se najednou „probudí“ v novém roce a zjistí, že … ??? „Jak trávíme dny, tak trávíme životy.“  (Annie Dillard) A co teď? Pohled do minulosti nám – bohužel – většinou zprostředkovává jakousi jistotu. Minulost je nám totiž známá, zatímco budoucnost je nejistá. A jestli máme před budoucností strach nebo se na ni Číst více…

Z nějakých nepochopitelných důvodů se před Vánocemi ten „normální“ každodenní kolotoč roztočí na plné obrátky. Avšak než se s tebou podělím o mou dnešní a letos pravděpodobně poslední myšlenku, která bude krátká a stručná – máš přece ještě plné ruce práce nebo ne? – tak se kajícně přiznávám, že jsem do něj přechodně nastoupila i já 😉 Ale už je zase všechno v pořádku … díky mami! Zpomalila jsem. Nepeču cukroví. Nemám adventní výzdobu. Vánoční stromeček už je ustrojený a ano, nestydím se přiznat, že zítra přijde Číst více…

Ne, nechci a nebudu psát nic nového. Nevím, jestli je to téma, které je pro tebe právě aktuální, ale v poslední době se s ním ve svém okolí setkávám až „hrůzostrašně“ často. Lidé, kteří se necítí ve své kůži, kteří si z nejrůznějších důvodů sami stojí v cestě, kteří jsou nerozhodní, nervózní, bázliví, nespokojení v zaměstnání či v osobním životě … zkrátka lidé, kteří touží po nějaké změně a přesto se ještě pořád dívají dírou v plotě. Jestli to souvisí s nadcházejícími vánocemi či koncem roku??? Ne, není nutné nechat se převálcovat desítkami Číst více…

Zacloumalo to se mnou daleko víc, než jsem očekávala. Navíc mi to pomohlo. To znamená, že mám důvod, zase se s tebou podělit 😉 O co? O „Muzejní den“ Výraz z knihy Johna Streleckého „The Big Five For Live“ (Velká životní pětka).   Představ si, že by se každý každičký den našeho života dokumentoval. Naše pocity. Lidé, s nimiž máme co do činění. Věci, kterými se v životě zabýváme. Všechno, co děláme, říkáme, zažíváme… A kdyby na konci našeho života bylo zřízeno muzeum, které by Číst více…

Už jsi se někdy (potají) díval klíčovou dírkou? Nebo dírou v plotě? Mám hádat? Mimochodem … já taky  😉 V dětství jsme pro to měli řadu „nevinných“ důvodů. Filmy s hvězdičkou, touha po dobrodružství či zakázaném ovoci, zvědavost, špatné svědomí, (ne)chtěná překvapení atd. Taková dětinská zábava, nad kterou se teď možná usmíváš. Já jsem se usmívala taky. Do čtvrtka minulého týdne. Přesně v tento den (zajímavé, že bylo právě 17. listopadu) jsem dočetla knihu Johna Streleckeho „Kavárna na kraji světa“ a při poslední kapitole mi úsměv na rtech zmrznul. Číst více…