9 otázek, 3 minuty, 1 výsledek…
Ze všeho nejmilejší nám je, když náš život probíhá ve vyjetých kolejích, takže se na všechno můžeš předem připravit, víš, jak budeš reagovat, co uděláš, jak se v určité situaci zachováš a jak budeš řešit problémy.
To nám dává pocit jistoty. Všechno by mělo probíhat tak, jak si to představuješ.
To, co si opravdu přejeme, říkáme sami sobě i lidem okolo, je tzv. „ideální případ.“ Ale ty víš stejně dobře jako já, že nic neběží jako po drátku. Život bez překážek neexistuje.
A přestože víš, že všechno probíhá úplně hladce pouze ve výjimečných případech, pokaždé se nanovo divíš, když skutečně vyvstane nějaký problém, překážka, oklika, nesrovnalost…
Protože: Všechno by přece mohlo být tááák jednoduché.
Promiň, ale přát si, aby VŽDYCKY VŠECHNO probíhalo hladce, je hloupost. Zrovna tak je hloupé, počítat s tím, že NIKDY NIC nevyjde.
Život není černo-bílý. Vždycky existují šedé odstíny, na jejichž intenzitu máš obrovský vliv.
Starý čínský symbol pro „krizi“ současně znamená i „možnost.“ Krize otevírají nové šance a možnosti. Když se ti zabouchnou dveře přímo před nosem, tak se většinou otevřou nové. A ne jen jedny..
Jedno je jisté: Na spoustu situací, ke kterým ve tvém životě dochází, máš daleko větší vliv, než si vůbec dokážeš představit nebo si chceš připustit.
TY můžeš daleko častěji rozhodnout, co teď nebo jak dál. Ale toto rozhodnutí je spojené s řadou konsekvencí a proto ti tvoje podvědomí sugeruje, že nemáš na výběr (ty konsekvence mohou být totiž někdy velice nepříjemné).
Ale i kdybys skutečně na výběr neměl, tak se pokaždé můžeš rozhodnout, JAK na tuto situaci budeš reagovat. Já si v takovém případě (téměř) vždycky kladu následující otázku: „Jaká příležitost se mi právě nabízí?“
A přesně o to v životě jde. Zaostřit pohled na to, co se ti nabízí a ne na to, co se před tebou zavírá. K tomu je nutná přizpůsobivost a flexibilita.
A teď mám pro tebe dobrou zprávu: Obě tyto schopnosti jsou otázkou osobního postoje a tudíž tvého vlastního rozhodnutí.
Na čem vůbec troskotají neflexibilní lidé? Nepružnost znamená, vzít si něco do hlavy a chtít to PŘESNĚ TAK zrealizovat.
Jedno v jaké souvislosti – když je někdo neflexibilní, znamená to, že chce mermomocí všechno tak, jak to chce.
A co je důsledkem nepružnosti? Nehybnost, tvrdohlavost a jednosměrné myšlení.
Většina těchto lidí má strach, že vyjít někomu vstříc, uzavřít kompromis, změnit nebo adaptovat svůj názor atd., znamená „být slaboch“ nebo „vzdát se“.
Pro neflexibilního člověka představuje každý kompromis hluboký otřes jeho vnitřních hodnot a postojů. Ten je skutečně přesvědčen o tom, že když změní směr, tak zradí sám sebe.
Daleko napínavější ale je, že „změna směru“ a tudíž i dosažení cíle, často uspokojí naše hodnoty a motivy daleko víc, než tvrdohlavé … jak to mám nazvat? Držení se zuby nehty.
Mně se vůbec nic nestane, když změním názor. Když se trochu přizpůsobím – buď situaci nebo lidem okolo sebe.
Neexistuje vůbec žádný důvod namlouvat si, že zpochybníš svůj charakter, své hodnoty nebo dokonce celou svou existenci, když budeš flexibilně reagovat na to, co se okole tebe děje.
Troufneš si na malý „testík přizpůsobivosti“?
Jak jsi na tom s humorem?
Dokážeš se sám sobě zasmát? Jedno, jestli o samotě nebo v přítomnosti ostatních. Říká ti něco slovo „sebeironie“?
Máš pod kontrolou své emoce?
Jak silné jsou tvoje pocity, když něco neprobíhá tak, jak sis to představoval? Ocitneš se najednou na emocionální horské dráze?
Jseš svým emocím vydán na pospas? Máš „divný pocit“, když musíš změnit názor nebo směr?
Nahání ti změny hrůzu?
Je ti jasné, že se neustále měníš? Že se mění i svět okolo tebe a nikdo tě nežádá o dovolení?
Pochopil jsi, že „změnit se kvůli někomu nebo něčemu“ není žádný smrtelný hřích, ale přirozený chod života?
Je pro tebe snadné, říkat „ano“?
Mám na mysli „ano“ v situacích, které sis v duchu vymaloval úplně jinak?
Jak rychle se dokážeš přizpůsobit a uvědomit si, že tě „ano“ posune dál a ty se kvůli tomu nevzdáš ani sám sebe, ani svých hodnot?
Je tvůj „normální“ život rutinou?
Podobají se tvé dny jeden druhému? Jsou naplněny rutinou, která ti poskytuje stabilitu?
Zjednodušuje ti tvoje rutina tvůj všední den nebo je to jen pokus, vnést do tvého života předvídavost? Co se stane, když ji nemůžeš dodržet?
Vidíš všechno jen černo-bíle?
Kolik možností si necháš projít hlavou, když jde o to, učinit nějaké rozhodnutí? Máš v hlavě jen buď anebo? Jak často vidíš víc, než jen jednu možnost?
Jak se vypořádáš s kritikou a zpětnou vazbou?
Když jedeš plnou parou vpřed a najednou nastane situace, která všechno zpochybní – zabýváš se tím nebo to ignoruješ?
Jsou pro tebe kritici lidé, kteří nemají ponětí? Raní tě kritika natolik, že už z principu nezměníš názor?
Stojí ti v cestě tvůj perfekcionismus?
Jak perfektní musí všechno být? Zaměňuješ dosažení cíle s realizací tvých představ? Musí všechno, co sis předsevzal, proběhnout „podle tvého“ s předem definovaným výsledkem?
Je tvé „JAK“ důležitější, než sám výsledek?
Jak vážně bereš svůj život?
Ještě jednou zpátky na začátek: Jak dobře se dokážeš na svůj život dívat jako na „hru“? Jak vysoká je tvá důvěra v to, že nakonec všechno dobře dopadne?
Dokážeš se zasmát nad těmi malými epizodami, které neprobíhají tak, jak sis je naprogramoval? Existuje ve tvém životě něco, nad čím opravdu nemůžeš přimhouřit oko? A je tato vážnost skutečně oprávněná?
Život nelze naplánovat do posledního detailu na rýsovacím prkně. Zrovna tak není možné, se jím hlava nehlava proboxovat jenom proto, že jsme si v duchu usmysleli že to tak „musí být“.
To by bylo neférové. Vůči nám a vůči lidem okolo. Takže můžeš být klidně férový. A flexibilní. A přizpůsobivý. A díky tomu i klidně spát 😉
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva