Srdečně Tě zdravím v roce 2016!
Dnes není 1. ledna …
Den, kdy děláme inventuru uplynulého roku a zjistíme, co všechno jsme (ne)udělali, (ne)zvládli, (ne)dodrželi, (ne)dosáhli, (ne)zažili… Den, plný novoročních předsevzetí. Starých a každoročně se opakujících, ale i nových (a na pár dní smrtelně vážně míněných 😉 ) předsevzetí.
Já osobně jsem přesvědčená o tom, že není nutné čekat až do 1. ledna, abychom si „něco“ předsevzali, protože
„Čím déle na BUDOUCNOST čekáš, tím je kratší.“
O vánočních svátcích jsem strávila několik dnů v Čechách s mou báječnou rodinou. A ano, mezi jednotlivými laskominami a procházkami, návštěvami a přípitky, jsem se povalovala několik hodin na gauči před televizí 😉
Mimo jiné jsem viděla i velmi zajímavou reportáž o princi Charlesovi. Výjimečně nešlo o to, že zahýbal princezně Dianě nebo o to, že má velké uši, ale o to, co (významného) DĚLÁ PRO OSTATNÍ. S důrazem na slovo DĚLÁ. Nebudu teď vypočítávat jeho záslužné činy, budu pouze citovat jednu větu, která mě přiměla k zamyšlení. Zněla přibližně takto:
„Když už jsem kritizován, tak chci být kritizován za něco, co jsem udělal a ne za to, že jsem něco neudělal.“
A jak to souvisí s novoročními předsevzetími? Prosím, rozuměj mi správně. Jestli chceš pít méně alkoholu, začít chodit do fitnessového studia, zhubnout pět kilo nebo přestat kouřit … ať je to co chce, zrealizuj to! To Ti skutečně ze srdce přeju! Trpělivost, disciplínu, vytrvalost, houževnatost a co já vím, co ještě.
ALE – a o tom jsem na sto procent přesvědčená – centrální otázkou v životě je:
„Co mají ostatní z toho, že existuji?“
Předsevzetí, plány a cíle, které na této otázce nebo lépe řečeno na tomto základě postavím, mají úplně jinou kvalitu a v případě, že je uskutečním i úplně jiný (významný) dopad.
Kdy jsi měl naposledy pocit, že jsi u/dělal něco, co mělo doopravdy význam? Opravdový, hluboký a trvalý význam. Pro tebe A pro lidi okolo tebe?
A je úplně jedno, jestli je to „jen v malém“ (v kolektivu kolegů, doma v rodině nebo v kruhu přátel). Nejde o to „být obdivován“, nejde o stavění pomníků, ale o tu „malou myšlenku“, že – ať je to v jakémkoliv rámci – děláme něco navíc, plaveme proti proudu, že zkrátka žijeme. Ne existujeme, ne vegetujeme, ale žijeme. Mimochodem, to už řekl moudrý Albert Einstein, že: „Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“
Pro většinu lidí je jejich život jako let přes oceán. Dlouhý a namáhavý. A dokud nejsou u cíle, tak si ho dělají jídlem, pitím, čtením a koukáním na televizi trochu snesitelnějším. V naší společnosti je tím cílem důchod nebo dovolená, ale cestu k cíli chceme mít co nejrychleji za sebou, abychom si konečně mohli „užívat.“ Znáš někoho takového? Smutná myšlenka…
Proto teď mou otázku ještě jednou zopakuji a prosím tě, dej si načas a zodpověz si ji sám pro sebe, zcela upřímně a otevřeně. Kdy jsi měl naposledy pocit, že jsi u/dělal něco, co mělo doopravdy význam?
Ať je tvoje odpověď jakákoliv … já NÁM VŠEM přeju z celého srdce, abychom dnes, zítra, pozítří a zbylých 362 dní dělali „něco významného.“ Něco, co MY sami (i lidi okolo nás 😉 ) budou vnímat a pociťovat jinak, než poslední pracovní den nebo poslední probenděnou noc.
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a VÝZNAMNÝ rok 2016
Ti přeje Eva