3 „bolestivé“ minuty … pro tvé dobro
Můj mentor mě mimo jiné naučil jednu věc. ŽÁDNÝ PERFEKTNÍ ČLOVĚK NEEXISTUJE!
To mě nesmírně uklidnilo. Hlavně proto, že moje osobní laťka je poměrně vysoko a někdy mi připadá opravdu zatěžko, odpustit sama sobě, když se mi nepodaří ji přeskočit J
Ale existuje jedna věc, v níž jsme perfektní opravdu VŠICHNI. A sice … naše osobní limitace. My si namlouváme, že něco nemůžeme. My si namlouváme, že něco už tak vždycky bylo. My si namlouváme, že něco tak nikdy nebylo. Náš vnitřní dialog, vnitřní hlas v naší hlavě, je naším nejostřejším kritikem. Zajímavé je, že kdyby nám něco takového řekl náš nejlepší kamarád, tak si to pravděpodobně nenecháme líbit. Ale sami k sobě smímě být „tvrdí“ a kritičtí. Často se ptám sama sebe, proč nám tyto limitující věty, které nás „zmenšují“, ponižují, ohraničují a brzdí, tak často straší v hlavě?
Ty vůbec nevíš, o čem mluvím? Tak dávej pozor:
· Ostatní jsou na tom líp než já.
· Ostatní jsou lepší než já.
· Ostatní jsou vždycky rychlejší.
· Ostatní jsou hezčí.
· Ze mně stejně nic nebude.
· V tom je určitě nějaký háček.
· Na to už jsem moc starý/á.
· To nikdy nepochopím.
· To nesmím.
· To se o mně nikdo nesmí dozvědět.
· To nesnesu.
· To nevydržím.
· To u mně ještě nikdy nefungovalo.
· To je příliš nebezpečné.
· To není dost dobré.
· To je přiliš nejisté.
· To je pod mou důstojnost.
· To je na mě příliš.
· To nemůžu.
· To neumím.
· To už znám, to je nanic.
· To stejně nedopadne.
· Život je těžký.
· Život je boj.
· To udělám později.
· To se nedělá.
· To se nikdy nenaučím.
· To nebude fungovat.
· Co si o mně budou myslet ostatní.
· Nikdo se nesmí dozvědět, jaký jsem slaboch.
· Nikdo se nesmí dozvědět, jak špatně jsem dopadl.
· Za to já nemůžu.
· Svět je nebezpečný.
· Nejdřív práce, pak zábava.
· Já mám pořád co dělat.
· To nemá tak jako tak žádnou cenu.
· Není všechno zlato, co se třpytí.
· Tady něco nehraje.
· O mě se stejně nikdo nezajímá.
· Peníze nejsou důležité.
· Peníze smrdí.
· Peníze jsou špinavé.
· Peníze kazí charakter.
· Peníze vyřeší moje problémy.
· Dnes není můj den.
· Já jsem hloupý/á.
· Já jsem strašpytel.
· Já jsem těžký případ.
· Já jsem vždycky na posledním místě.
· To je moje vina.
· Já jsem bezmocný/á
· Já nejsem dost dobrý/á.
· Já nejsem láskyhodný/á.
· Já nemám dost odvahy.
· Já jsem neschopný/á.
· Já nejsem důležitý/á.
· Já potřebuju víc peněz.
· Já potřebuju větší jistotu.
· Já přináším neštěstí.
· Já nesmím udělat žádnou chybu.
· Já nesmím říct, co si myslím.
· Všichni mě nechají ve štychu.
· Já prostě nemám štěstí.
· Já nikdy nevyhraju.
· Já nemám čas.
· Já mám obě ruce levé.
· To jsem si nezasloužil/a.
· Já mám vždycky smůlu.
· Já jsem svou šanci už propásl/a.
· Já nemám na rozdávání.
· Já se nemůžu rozhodnout.
· To si nemůžu dovolit.
· Já nemůžu říct NE.
· Já nemůžu dělat, co se mi zlíbí.
· Já vždycky dělám všechno špatně.
· Já musím mít všechno pod kontrolou.
· Já musím dobře vypadat.
· Já se musím podřídit.
· Já nikdy nepotkám ty správné lidi.
· Já si nezasloužím žádné uznání.
· Já si nezasloužím žádnou pozornost.
· Já nevím, co mám dělat.
· Já nevím, co chci.
· Mě nikdo neakceptuje.
· Já se nikdy nezměním.
· Mě nikdo neuznává.
· S tím se nikdy nesmířím.
· Já nikdy nebudu mít šťastné partnerství.
· Já se nechci ztrapnit.
· Životem se musíme prokousat.
· Nikdo mě nemá rád!
· Nikomu se nedá věřit.
· Nemám rád změny.
· On/ona si neváží toho, co jsem pro něj/ni udělal/a.
· ……….
Jedno je jisté: když se nám podobné věty honí v hlavě, tak se stanou realitou.
To, co si sami říkáme, je to, kdo opravdu JSME.
Nebudu ti teď udílet žádné chytrácké rady, co proti tomu můžeš udělat. Věřím totiž, že UVĚDOMĚNÍ samo o sobě, má nesmírnou cenu J
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva