Dnes jen půlminutka … jdu zachraňovat Svět 😉
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ (Jan Werich)
Nejen, že mi pan Werich mluví ze srdce, ale navíc se mu podařilo absolutně briliantně zformulovat smysl lidského života, trefit „hřebík na hlavičku“ A – za to jsem mu mimořádně vděčná – vyjádřit význam mé zamilované sebe – z – odpověd(ˇ) – nosti.
Každý z nás může přispět svou trochou do mlýna a „zachránit Svět!“ To se nám samozřejmě podaří jedině tehdy, když začneme sami u sebe.
Evo, co to s tebou dneska je? Proč hned tak melodramaticky? Nepřeháníš trochu? NE!!!
Dokonce jsem přesvědčená o tom, že ty – jako pokročilý čtenář – už sneseš „silnější tabák“ 🙂
A tady je moje dnešní pohádka:
Bylo jednou jedno dítě, které si chtělo hrát se svým otcem. Ten ale neměl na hraní ani čas, ani chuť a tak přišel na nápad, jak svého potomka zaměstnat.
V jedněch novinách našel velice detailní obrázek naší zeměkoule. Tuto stránku z novin vytrhnul a rozstříhal ji na spoustu malých dílků. A protože jeho dítě puzzle milovalo, dalo se hned do práce a otec se spokojeně vrátil ke svým povinnostem.
Ale už zakrátko stálo dítě zase před ním … s absolutně perfektním a bezchybně složeným obrazem Země. Zcela ohromený otec chtěl samozřejmě vědět, jak se mu to za tak krátkou dobu podařilo.
„To bylo úplně jednoduché!“, byla jeho hrdá odpověď. „Na zadní stránce byl obrázek člověka a tím jsem začal. A když byl ten člověk v pořádku, tak byl v pořádku i Svět.“
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva