3-minutová oklika
Sice se říká do třetice všeho dobrého, ale „od člověka k člověku“ si zaslouží víc. Na světě jde totiž o lidi. Vždycky, všude a pořád. A já to nepřestanu opakovat – slibuju 😉
Možná už sis všimnul, že cesta k cíli nevede vždycky přímo a že každá – byť v tu chvíli sebenesmyslnější – oklika má své odůvodnění. Můj dnešní článek, za jehož inspiraci vděčím jednomu z mých mentorů, takovou oklikou je.
Nejaktuálnější a nejdiskutovanější politické téma posledních týdnů je názorným příkladem pro TVORBU NÁZORU.
Diskuse o vlně uprchlíků právě velmi působivě dokazují, jak dochází ke střetávání názorů, jak se vytrubuje do světa pro a proti, černé a bílé, správné a špatné. Já na tomto místě nechci a nebudu zasahovat do obsahu veřejné debaty, ale chci osvětlit cestu, jak vzniká názor či stanovisko.
Svoboda názoru je právem a zároveň i povinností. Právo, svobodně vyjádřit svůj názor a povinnost, hluboce se nad ním zamyslet. A sice předtím! Každý z nás zná to správné pořadí: nejdřív myslet, pak mluvit. Vyjádřit svůj názor je absolutně v módě. Palec nahoru nebo palec dolů. V sociálních sítích sdělujeme, co se nám líbí a co ne, shromažďujeme „lajky“, komentujeme, experti nás baví svými názory ve večerních talk show…
Při výměně názorů se ale jedná o mnohem důležitější otázku. A sice, co se stane předtím, než si utvořím vlastní názor? Informovala jsem se dostatečně a podívala jsem se na věc ze všech úhlů? Stálo mi to za námahu, rozmyslet si, kam v budoucnu tyto různé úhly pohledu vůbec povedou? Promyslela jsem něco opravdu do hloubky nebo jsem se toho jen myšlenkové „dotkla“? Kladla jsem otázky, abych něčemu lépe rozuměla, dříve, než začnu odpovídat? Jaké byly mé motivy při posuzování a hodnocení situace? Hledám jen potvrzení pro můj stávající horizont? Chci mít pravdu nebo chci sloužit vyšším zájmům?
Opakovaně a donekonečna slyšíme: „Podle mého názoru….“ Ale popravdě řečeno by to mělo být spíše: „To papouškuju, protože se domnívám, že to udělá dobrý dojem, protože jsem to slyšela v televizi, protože to říkala sousedka“. Opravdu vlastní názor je to teprve tehdy, jestliže pramení ze mně samotné, poté, co jsem reflektovala veškeré faktory.
Všimni si: pap – ouško – vat 😉
Já jsem si toho všimnla teprve teď, při psaní a nedá mi to, abych to nenapsala „na plná ústa.“ My jednoduše půjčíme někomu své ouško a pak si otevřeme papulu.
Ale hluboce se zamyslet je namáhavý proces. Proto se jím zabývá naprostá menšina.
Ještě jednou: nejde jen o právo, smět svobodně vyjádřit svůj názor, ale také o namáhavou povinnost jeho vzniku! Kdo si myslí, že svoboda názoru je neohraničeným právem, ten se mýlí. A tím není myšlena pouze hranice, za kterou začínají osobní práva ostatních lidí. Svoboda názoru obsahuje i další podstatné povinnosti:
- Dobře si rozmysli, co říkáš. Ne každý spontánní nápad je opravdu užitečný a kdo příliš unáhleně něco „roztrubuje“, toho jednoho dne ostatní vnímají jako „kecala.“ Co to znamená? Inteligentní posluchači nevnímají verbální inkontinenci jako moudrost!
- Pečlivě si zvol místo a čas. Pokud vyhrkneš svůj názor v nevhodnou dobu, nebude ti nikdo naslouchat. Naopak, budou tě vnímat jako buřiče nebo rušitele.
- Na červenou se připrav, na žlutou se nadechni a začni mluvit, až naskočí zelená.
- Nebuď vždycky jen proti. „Myslitel“, který pokaždé zaujme opačné stanovisko, je ve své podstatě spíše kverulant. To je přesně ten druh mylného myšlení, který ti nepřinese pozornost, ale ignoranci.
- Nebuď pokrytec. Pokrytci nevyjadřují svůj názor jenom proto, aby si o nich nikdo nemyslel něco špatného. Mají strach před zodpovědností, který s sebou vlastní názor přináší. Mlčí, když mají mluvit a mluví, když by měli mlčet.
- Nebuď „podzemním bojovníkem“. Ti milují temnotu, vyhledávají další destruktivní lidi, dávají hlavy dohromady, intrikují a kují pikle. Jejich touha po moci a vlivu je daleko větší než smysl pro zodpovědnost. Nebezpečná kombinace! A pokud je skutečně požadován jejich názor, nedostanou se za hranici průměru.
- Buď „volným myslitelem“! To ti poskytne možnost rozpoznat a uznat to, co je v názorech ostatních lidí opravdu užitečné. Zrovna tak můžeš vnést konstruktivní kritiku a tvůj vlastní myšlenkový potenciál do každé výměny názorů. Volné myšlení není žádný intelektuální výkon, ale součástí charakteru. Volné myšlení neznamená „kam vítr, tam plášť“. Volné myšlení je možnost volby jako odpověď na vítr, který právě fouká.
A pamatuj si: Mnozí chtějí mluvit, ale jen málokdo má opravdu co říct! Těch, kteří se otázkami zabývají opravdu do hloubky, je jako šafránu. To je také důvodem pro staré lidové rčení: dobrá rada drahá. A i když nám demokracie umožňuje svobodu projevu – pokud nemám opravdu ponětí, tak je někdy lepší, jednoduše držet jazyk za zuby.
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva
PS: Podařilo se ti vyřešit mou hádanku z minulého týdne?
