Dnes se s tebou zase podělím o něco, co se mi tento týden připletlo do cesty…
Každodenní kolotoč, doprovázený dobrými i špatnými zvyky, existuje už dlouho. A sice tak dlouho, že se s ním potýkali už naši předkové a velké historické osobnosti. V určitém směru tato myšlenka člověka docela uspokojí, že?
Takže ještě jednou: dobré a špatné zvyky jsou stejně staré, jako lidstvo samo.
V dnešní době mají sice jinou podobu, ale neřesti, kterých se lidi chtějí zbavit, existují od nepaměti.
A stejně tak existují od nepaměti i strategie, jak se jich zbavit. V našich moderních dobách by možná Benjamin Franklin psal blog nebo newsletter na pokračování ve smyslu „jak se zprostit pout svých každodenních neřestí.“
Co ale opravdu ve své době udělal … svým zvykům se postavil a sám pro sebe si určil pravidla, jak se stát lepším člověkem.
A tady jsou … 13 ctností, podle kterých chtěl žít:
Střídmost, mlčenlivost, pořádek, rozhodnost, skromnost, píle, upřímnost, spravedlnost, zdrženlivost, čistota, pokojná mysl, cudnost, pokora.
Slovo, které už téměř vyšlo z módy.
Bez ohledu na to, jestli to pro tebe osobně dává smysl, přizpůsobit svůj život ctnostem, v každém případě vyvstává otázka: Jak nacpat tento dlouhý seznam ctností do každodenního života?
Jak to zaonačit, aby člověk opravdu integroval (nové, dobré, užitečné, smysluplné, ctnostné…) zvyky ve svém každodenním životě? Anebo naopak: jak se zbavit neřestí?
Nutná je sebedisciplína.
No super, Evo. To je náramný poznatek. Ty mi chceš opravdu – jako řešení – nabídnout sebedisciplínu? Já čtu tvoje články, daruji ti svůj čas a ty mi poradíš sebedisciplínu?
Já ale nemám na mysli disciplínu proto, aby ses zbavil neřestí nebo špatných zvyků. Vůbec ne. Jde totiž o přesný opak. Resp. o disciplínu v opačném směru.
Takže … 5 kroků, které ti dopomůžou ke změně. A tajemnou přísadu od Benjamina Franklina „jak se zbavit neřestí a osvojit si ctnosti“ do tohoto kouzelného lektvaru přimícháme také.
1) Zformuluj výsledek
Ale pozor! Já už nechci „X“, už nebudu dělat tolik „Y“ … to není žádný výsledek! Ty si musíš jasně uvědomit, jak bude vypadat konečná situace, když se zbavíš starého zvyku a osvojíš si nový. Promiň, ale tomu se prostě nevyhneš. Když do navigace nezadáš přesný cíl, kam se chceš dostat, tak se taky nesmíš divit, když skončíš někde úplně jinde.
2) Urči si náhradní aktivitu
To je důležité. Nepokoušej se, jednoduše něco vynechat nebo už to nedělat. Urči si, co budeš dělat MÍSTO TOHO. Pokaždé, když chceš otevřít šuplík se sladkostmi a nacpat do sebe tabulku čokolády, tak minutu poskakuj na jedné noze. Ano, i v práci. Nebo když zapneš počítač jenom proto, že se nudíš, tak vykliď myčku nebo nakrémuj boty. Je to jasné? NE, JEDNODUŠE ŘÍCI: od teďka už nebudu dělat to a to, ale: od teďka budu místo toho dělat toto.
3) Uvědom si, kde máš spínač
To patří k bodu 2. Pozoruj sám sebe jako soukromý detektiv. Buď pořád sám sobě v patách a uvědom si, kde máš spínač na tvůj nemilý zvyk. Odhal ho, postav ho na pranýř a spoj ho – OKAMŽITĚ – s tvou náhradní aktivitou. Představ si, že vyměníš žárovku v lustru. Předtím jsi měl normální světlo, teď máš zelené. Stejný spínač – jiný výsledek.
4) Neustále si to připomínej (Franklinův trik)
Benjamin Franklin si vypracoval jednoduchý kontrolní přehled, který měl pořád u sebe (teď přijde do hry ta opačná disciplína) a do kterého si na vlas přesně a pedantsky zapisoval, kdy jednal v rozporu se ctnostmi, které si předsevzal. Každý týden věnoval jedné z nich a vedl si přesné „účetnictví“, kdy byl podle svého názoru „neřestníkem.“ Jde o to, abys měl své zvyky neustále před očima a tak dlouho na denním pořádku, až ti jednoduše přejdou do krve. A jestli ti v tom pomůže kapesní notýsek nebo tvůj chytrý telefon, je úplně jedno.
- Najdi si cestu, jak si „to“ budeš neustále připomínat.
- Najdi si cestu, jak se vrátíš zpátky na správnou trasu v případě, že zabloudíš.
- Najdi si cestu, jak si opravdu udržíš pozornost.
- Najdi si cestu, kterou budeš moci v budoucnu zdolat absolutně nevědomky a poslepu (ano, jedinou možností je neustálé opakování).
5) Odměň se
Kdo na sobě tvrdě pracuje, zaslouží si odměnu. Nás – lidi – lze báječně naprogramovat a motivovat pomocí odměny. Stejně jako např. pes nebo kůň dostane svůj pamlsek, smíme si ho dopřát i my. Důležité je, aby sis svou odměnu už přibalil do výsledku v bodu 1. Buď k sobě velkorysý a na konci cesty se bohatě obdaruj. Ale buď k sobě i upřímný a odměň se teprve tehdy, až svou práci ÚPLNĚ dokončíš.
Všechno jasné? A jsme zase tam, kde jsme byli. U sebe – z – odpověd(ˇ) – nosti 😉
PS: Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost není čin ale zvyk. (Aristoteles)