Dnes potřebuješ 1 minutu…
je jednou z nejdemokratičtějších (existuje to slovo vůbec?) věcí na světě:
KAŽDÝ z nás má přesně 24 hodin denně.
A zatímco někteří během svých 24 hodin dělají, budují, vytvářejí velkolepé věci, pomáhají ostatním, mění sebe a své okolí, „využívají“ ostatní svých 24 hodin pro televizní delirium, gaučovou jógu (už sis někdy všiml/a, jaké neuvěřitelné pozice dokážou lidi na gauči zaujmout?) nebo jiná poblouznění.
Na nic nemyslet, nic neříkat, nic nedělat.
Bůh ví, že nejsem někdo, kdo tvrdí, že odpočinek je ztráta času! Přesto jsem člověkem, který se snaží, ze sebe a svého času „něco“ udělat.
Někdy však sklouzneme do rutiny, která není dobrá ani pro nás, ani pro naše okolí.
Nenápadně.
Krok za krokem.
Aniž bychom si toho vůbec povšimli.
A najednou trávíme svůj čas tak jak ho trávíme, protože jsme ho tak prostě trávili vždycky …
Přitom můžeme každý den, každou hodinu a každou minutu sami ROZHODNOUT, jak svůj čas vy-u-žijeme.
Jistě: My nemůžeme vždycky dělat jen to, co chceme. Přesto jsme svými pány daleko více, než si sami chceme připustit.
Rozhodovat se můžeme neustále – jestliže jsme ochotni nést i důsledky našich rozhodnutí.
- Někdy „to nejsem já“ a dělám něco, co mě vůbec nebaví.
- Někdy se rozhodnu bezděky, aniž bych o tom přemýšlela.
- Avšak někdy se rozhodnu zcela vědomě, co udělám a co ne.
Rozhodnutí samo o sobě je jednoduché. Potíž je v tom, že se musíme rozhodnout, aniž bychom měli absolutní jistotu, jesti je naše rozhodnutí správné:
- Někdy se musíme vzdát něčeho, co nás baví a o čem si myslíme, že je to dobré.
- Někdy máme pocit, že když se rozhodneme, tak nám něco uteče – což je někdy dokonce možné .
- Někdy je lepší, dát věcem volný průchod a být méně aktivní – což není snadné.
Avšak kdo se rozhodne, získá pocit sebezodpovědnosti: Já mám otěže ve vlastních rukou. Já jsem se rozhodla, ačkoliv to nebylo snadné, ale byla to moje volba.
A jestliže mám zdravé sebevědomí, tak (často) vím, že jsem se rozhodla správně. Že mohu sama sobě důvěřovat.
Malý domácí úkol: Vytvoř si dokonalý den
Představme si, že tvůj den je nepopsaný list papíru. Žádné schůzky, žádné povinnosti – vůbec nic. A ty ho teď můžeš vyplnit, jak chceš.
Co bys tam napsal/a?
Nemysli na jeden jediný den, ale představ si, že by pak každý den v týdnu vypadal tak, jak to teď napíšeš.
Toto omezení by mělo zabránit tomu, že napíšeš jen „ležet na slunci a pít koktejly“. To je možná několi dní docela zábavné, ale postupem času to člověka omrzí.
Ty už jsi v životě dobrovolně převzal celou řadu povinností nebo rolí. Napiš si je také, protože i ty byly výsledkem tvých rozhodnutí (např. hrát si s dětmi, povídat si se svou ženou / se svým mužem).
Jak by tedy vypadal tvůj dokonalý den?
Zažiješ ho vůbec někdy? Nevím – třeba ne. Ale je to tvůj kompas a pomůže ti, lépe si uspořádat priority. Nakonec pak víš, co je pro tebe opravdu důležité.