Slovo dalo slovo …
Beru tě za slovo …
Pustil si hubu na špacír…
Drž jazyk za zuby…
Že jsem se raději nekousnul do jazyka …
V posledních dvou týdnech jsem okolo sebe zažila jednu verbální explozi za druhou. Osobně i z vyprávění, pracovně i soukromě, pozitivní i negativní … a sice se všemi důsledky. Když to „přeložím“ do mého jazyka o neomylných a nevyvratitelných zákonitostech života a přírody, ani jedno jediné z těchto verbálních semen se neminulo úrodou. A ne, nikdy mě neunaví o tom psát a opakovat se 😉
Jeden příběh vypráví o mudrci, který vyléčil nemocné dítě tím, že mu jen zopakoval několik slov. Dítě pak vrátil rodičům s trvzením: „Teď už bude zdravé.“ Jeden muž, který tomu nechtěl uvěřit, mu oponoval: „To přece není možné, že se někdo uzdraví pouhým opakováním několika slov!“
Od mírného mudrce nikdo neočekává zlou odpověď, avšak tentokrát se k tomu muži otočil a vmetl mu do tváře: „Ty jsi hlupák a nerozumíš tomu!“ Ten muž se okamžitě rozzlobil, jeho obličej zbrunátněl … a mudrc mu řekl: „Když má slovo tu moc, aby ses rozhněval, proč by nemělo mít i moc uzdravovat?“
Je možné, že i ty bys mohl na toto téma napsat celý román? A vůbec, není to fascinující, že člověk (který je vrcholem tvorstva a „inteligenční bestií“) si podmaní na Světě téměř všechno a přesto není schopen ovládnout sám sebe? Aneb jak stojí v knize knih:
Jazyk je oheň!
Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu. Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo. I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce. Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les. I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla… Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to, ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu… Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání… Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu? (Jakub 3; 2 – 11)
… co k tomu dodat? Možná už jen to, že existují různé jazyky. Akustické, elektronické, papírové… A že nejde pokaždé jen o to, CO říkáme ostatním lidem, ale i to, jak mluvíme sami se sebou či o sobě 😉
Někteří lidé začínají mluvit o chvilku dřív, než začnou myslet (Jean de la Bruyére)
Mluvit a nemyslet, je jako střílet a nemířit (Miguel de Cervantes y Saavedra)
Nedělej se bělejší tím, že jiného očerníš. (J. Kratka)
Slova jsou jako včely – mají med i žihadlo. (švýcarské přísloví)
I ta nejpalčivější pravda se dá říct jemně. Vlídnost je inteligencí srdce. (B. Ferrero)
Co takhle malý domácí úkol? Zasej TEĎ HNED slovo do něčího srdce. Řekni, zavolej, napiš někomu … a nech se překvapit 🙂
Přeju ti bohatou úrodu a samozřejmě i
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Eva
PS: „ Aby se věci změnily, musím se změnit JÁ. Aby se věci zlepšily, musím se zlepšit JÁ. To, co se musí změnit, nejsou okolnosti. Jsem to JÁ, kdo se musí změnit. Nepřej si, aby to bylo snazší – přej si, abys byl lepší.“ – Jim Rohn