… ale ne na ty, které tě právě napadly 🙂 🙂 🙂
Ono je to dokonce na více věcí, řekla bych … na nespočet.
O čem mluvím? O (pro nás někdy prachsprostém) kamenu.
KÁMEN
Roztržitý o něj zakopne.
Násilník ho použije jako projektil.
Pro podnikatele je stavebním materiálem.
Pro unaveného hospodáře je místem odpočinku.
Pro děti je hračkou.
David jeho pomocí usmrtil Goliáše a
Michelangelo z něj vytesal jednu z nejkrásnějších skulptur.
Ve všech uvedených případech se nelišil kámen, ale člověk.
Na tvé cestě neexistuje jeden jediný kámen,
kterého bys nemohl využít pro svůj vlastní pokrok.
O tento minipříběh – či jak to mám nazvat – jsem zakopla minulý týden. A i když je mi úplně jasné, že tématicky nepíšu nic nového, zkušenost mě naučila, že každý člověk slyší na něco jiného resp. pro každého existuje jiný popud či „nakopnutí“, které ho přiměje nad něčím se zamyslet a v ideálním případě i začít jednat.
Jistě, někdy (či dokonce často) se ocitneme v situaci, kterou jsme si nezpůsobili sami a z níž se „vylíhne“ zdánlivě nepřekonatelný balvan. Slovo zdánlivě volím zcela vědomě, protože jsem si naprosto jistá, že jsi se v takové situaci již nejméně jednou ocitnul a překonal jsi ji. Možná jsi ten balvan obešel, možná jsi na něj vyšplhal a zjistil, že máš najednou krásný rozhled a zcela novou, neočekávanou perspektivu anebo jsi ho zpracoval ke svému užitku. Ať je to jak chce, ačkoliv jsi za něj nemohl, zdolal jsi ho 😉
ALE, co ty kameny, za které si můžeme my sami? Není jich „náhodou“ daleko víc, než těch „zvenčí“? Když budeme sami k sobě upřímní a chytíme se za nos … není tomu tak, že si často sami sobě stojíme v cestě a obviňujeme z toho ostatní?
Já se přiznám. Z mé osobní sbírky kamenů už bych si mohla postavit přepychový palác 🙂 Hmmm, možná to dokonce někdy udělám… hihihi. Dost legrace 😉
Obraz, který mám v hlavě vypadá spíše takto:
Přijdeme na svět jako „neotesánci“ a v každém z nás vězí schované mistrovské dílo. Otázkou je, jestli dopustíme pouze vnější vlivy a necháme ze sebe udělat něco, co vůbec nejsme (viz článek z minulého týdne) ANEBO se staneme jednoduše sami sebou. A ze zbylého kamení si postavíme odrazový můstek nebo rozhlednu nebo…to přenechám tobě.
Poznámka na okraj: samozřejmě, že nezavrhuji všechny vnější vlivy!!! Především pokud ti pomůžou zjistit KDO opravdu jsi.
Já osobně jsem uprostřed tesání 😉
Nevím, kdy a jestli „se“ vůbec někdy dokončím, ale ta námaha za to stojí. Ne nadarmo se říká: „Spadl mi kámen ze srdce.“ Navíc jsem přesvědčená o tom, že nikdy není pozdě.
A které „drahokamy“ patří do mé osobní sbírky?
- předsudky
- netrpělivost
- nedůvěra a skepse
- odkládání
- porovnávání se s ostatními
- co tomu řeknou ostatní
- (zdánlivá) závislost na ostatních
- (nesmyslné) strach a obavy
- pohodlnost
- propáslé příležitosti a šance
- povrchnost
- nedůslednost…
Jestli to „náhodou“ nemá co do činění se SEBE-Z-ODPOVĚD(ˇ)-NOSTÍ …?
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva
PS: „ Aby se věci změnily, musím se změnit JÁ. Aby se věci zlepšily, musím se zlepšit JÁ. To, co se musí změnit, nejsou okolnosti. Jsem to JÁ, kdo se musí změnit. Nepřej si, aby to bylo snazší – přej si, abys byl lepší.“ – Jim Rohn