V prvním popudu jsem sice chtěla můj dnešní článek nazvat „Starej se o svý“, což by do určité míry i odpovídalo, ale někdo by si to mohl vysvětlit i jinak. A to nechci 😉
Ale co určitě chci … sama sebe natvrdo posadit na lavici „obžalovaných“. Chceš si ke mně dobrovolně přisednout?
Dnes a denně jsem sama nejen svědkem, ale i živou součástí situací, kdy se lidi s absolutní lehkostí a často dokonce s požitkem vrhají na ostatní jako na kořist a rozcupují je doslova a do písmene na cucky. Samozřejmě za jejich nepřítomnosti 🙂
… Manželé se nastěhovali do nového domu. Ráno při snídani pohlédla manželka z okna a viděla, jak sousedka věší prádlo. Když si všimla, jak je to prádlo zašedlé a umouněné, řekla manželovi: „Tahle ženská neumí prát. Kdoví, jestli vůbec používá prášek na praní.“
Den za dnem pořád ten samý komentář: „Vůbec nechápu, že naše sousedka není schopná vyprat do čista. To je neuvěřitelné, v jakých špinavých hadrech ti lidé chodí.“
O několik týdnů později se zase dívala z okna a najednou vidí krásné, čisté, do běla vyprané prádlo. S údivem volá svého manžela: „Miláčku, podívej se! To je neuvěřitelné! Ona se konečně naučila prát! Copak se asi stalo?“
Její manžel se usmál a odpověděl: „Víš, lásko moje, já jsem dnes dřív vstal a umyl naše okna.“
Taky tě tahle historka nachytala na švestkách?
V hlavě se mi v této souvislosti vynořily tři otázky:
1. PROČ to vůbec (někteří více, někteří méně častěji) děláme?
Protože to dělají ostatní? Protože to odvádí pozornost od nás samých? Protože pak máme (ten absolutně nesmyslný) pocit, že jsme lepší než ostatní? Protože je to tak jednoduché? Protože to je (z našeho pohledu) pravda? Protože – především u našich bližních, které máme opravdu rádi – je to dokonce pro jejich dobro?
Určitě, každý má nějaké chyby a návyky, které nám lezou na nervy, které nechápeme a se kterými se „nedokážeme“ smířit. Ale ty (a já) taky 😉
2. CO to má za důsledky?
Že v sobě ten kritický postoj – jedno jak a kde jsme k němu přišli – hnojíme. A jak je známo, co hnojíme, to roste. Dokážeš si představit tu úrodu? ZÁROVEŇ se tím však „otravujeme“. Naše myšlenky, slova a emoce se poměrně snadno a rychle promění ve smradlavou bažinu. A my pak akorát „s údivem“ konstatujeme, že se nám ostatní začnou vyhýbat.
3. JAK z toho ven?
Asi už tušíš … 😉 Správně! Uvědom si, že máš špinavá okna, umyj si je A měj svůj hadr vždycky při ruce!
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Eva
PS: „ Aby se věci změnily, musím se změnit JÁ. Aby se věci zlepšily, musím se zlepšit JÁ. To, co se musí změnit, nejsou okolnosti. Jsem to JÁ, kdo se musí změnit. Nepřej si, aby to bylo snazší – přej si, abys byl lepší.“ – Jim Rohn