2 sebe-zodpovědné minuty
Můj táta mi vždycky říkal: „Buď chytrá, blbej je dost…“
Tato věta mi bleskla hlavou minulý víkend, který jsem strávila v německém Rosenheimu společně s asi osmdesáti, absolutně rozmanitými lidmi. Od tří malých dětí – nejmladšímu byl 1 rok – až po jednoho 83-ti letého, velice „živoucího“ a v žádném případě starého pána.
Matky, sestry, ženy v domácnosti, úspěšné podnikatelky, důchodkyně, prodavačky, učitelky, pojišťovací agentky atd. … a k nim samozřejmě i mužské protějšky.
Na první pohled „jen“ hromada lidí bez ladu a skladu 🙂
Stejně tak různorodé jako jejich národnost, věk, povolání a sociální status byly (či lépe řečenou jsou) i jejich životní příběhy. Emocionálně nabité, smutné i veselé, inspirující a poučné lidské příběhy.
Neboj se, nebudu ti je teď všechny vyprávět. Ale prozradím ti, PROČ se hromada lidí rozhodne sednout si do auta, jede stovky kilometrů, investuje peníze a čas (ano, dokonce i svůj ach tak těžce zasloužený víkend), namísto aby si jednoduše „užívali“.
Odpověď je – jako vždycky – úplně jednoduchá 😉
Protože rozeznali, že nastal čas a že nikdy není pozdě pro SEBE – Z – ODPOVĚD(ˇ) – NOST
Má to co do činění s chytrostí nebo s moudrostí? Jako již často, zeptala jsem se pana Googla. Definici chytrosti jsem ale nenašla. Nevím, jak chytrost definuješ ty, ale pro mě jsou to „pouhé“ informace či vědění. Rozuměj mi prosím dobře. Informace jsou důležité a ve vědomostech je síla, ALE informace a vědomosti si můžu obstarat či koupit, kdykoliv je potřebuji.
Zato moudrost…
„Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.“
A samozřejmě, že se dnes bez jednoho moudrého příběhu neobejdeme 😉
Kdysi dávno žil na jedné hoře nedaleko Atén, v malé, chudé chatrči jeden starý, nesmírně moudrý muž, který měl vždycky na všechno tu správnou odpověď.
Dole v Aténách žili měšťané – chudí a bohatí, zdraví a nemocní, mladí a staří. A stejně jako dnes, i tenkrát se mladí rozčilovali na starými, protože ti (téměř) vždycky všechno věděli líp. Jednoho dne řekl jeden mladý muž svému příteli: „Já vím, jak toho starého mudrce obelstím.“ „Hloupost, to se ti nikdy nepodaří!“ „Dávej pozor! Vezmu do dlaně malého ptáčka, schovám ho za zády a zeptám se ho, jestli uhodne, co mám v rukou.“ Jeho přítel se začal smát: „Samozřejmě, že to uhodne!“ „Ano, ale pak se ho zeptám, jestli je ten ptáček živý nebo mrtvý. Když řekne, že je mrtvý, pustím ho a nechám ho odletět. Když řekne, že je živý, tak stačí zmáčknout dlaň a ukázat mu mrtvého ptáčka. Jedno, co řekne, v obou případech nebude mít pravdu.“
Druhého dne se vydali k mudrci. „Dobrý den, moudrý muži. Dokážeš mi povědět, co držím v rukou za zády?“ ptá se ten mladý muž. „Samozřejmě. Malého, roztomilého ptáčka.“ „Správně! Ale, když jsi tak moudrý, tak mi také řekni, jestli je živý nebo mrtvý.“ Po malé odmlce se ten moudrý muž usměje, podívá se mu do očí a klidně odpoví: „Jestli tenhle ptáček žije nebo zemře, máš sám ve vlastních rukou“.
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva
PS: Co držíš v rukou ty?