Hmmm, nějak mě ta hra s předponami nadchla. A i když „SEBE …“ je mým absolutním favoritem, tento týden mě doslova pronásledovala dvě témata, která spolu velmi úzce souvisí, která máme všichni (téměř) denně na talíři a která velice rádi OD-dalujeme.
OD-puštění & OD-vaha
Ať ve vzájemné souvislosti nebo jednotlivě, v obou případech je v nás jakási „tajemná síla“, která nám nedovolí jednat, která nás drží v myšlenkových okovech a vnitřně nás užírá.
Nemusí to být ani žádné „velké“ věci, životní dramata nebo osudové příběhy, které nám nedovolí OD-pustit. Často jsou to dokonce směšné maličkosti, které dnes a denně vyzývají k boji naše ego a kterých se tak „úspěšně“ držíme. A nepustíme se. A nepustíme. Znáš někoho takového? 😉
OD-pustit neznamená souhlasit. OD-pustit neznamená, dát někomu za pravdu. OD-pustit znamená osvobodit sebe sama. Představ si, že jsi na někoho naštvaný, užíráš sám sebe a ten dotyčný o tom vůbec neví. To je jako kdybys vypil jed a doufal, že ten druhý padne mrtvý k zemi.
Já vím, to zní dramaticky, ale kapka po kapce… jako v následujícím příběhu:
Jednoho dne přišel jeden učedník ke svému moudrému učiteli a stěžoval si na lidi, kteří ho v poslední době urazili nebo se k němu chovali nepřátelsky. „Skoro každý den se setkávám s lidmi, kteří mě rozčilují, kteří se hloupě chovají, uráží mě nebo poraní“.
Učitel odešel krátce do vedlejší místnosti a vrátil se s košem plným brambor. „Vzpomeň si teď na všechny, co tě v poslední době poranili nebo urazili. Pro každého z nich pak vezmi jednu bramboru a vyryj do ní nožem jeho jméno.“
Učedníka hned napadla celá řada jmen a za chvíli před ním ležela hromada „popsaných“ brambor.
„Dobře“, řekl učitel.“ Tady máš pytel. Dej do něj všechny tvoje brambory a nos ho celý týden všude s sebou. A pak ke mně zase přijď.“
Učedník ho poslechl. Zpočátku ho jeho pytel nijak zvlášť neobtěžoval. Ale po několika dnech mu byl čím dál protivnější a kromě toho začaly brambory zapáchat.
Po sedmi dnech přišel se svým pytlem zase ke svému učiteli. „A? Ponaučil ses z tohoto úkolu?“, zeptal se ho učitel.
„Myslím, že ano. Když ostatním neodpustím, nosím s sebou všechny pocity hněvu a ukřivděnosti stejně jako ty brambory. A navíc to s odstupem času všechno začne hnít.“
„Dobře“, řekl učitel „ty můžeš odpustit a tak se těch brambor zbavit. Rozmysli si, komu z těch lidí odpustíš a jejich brambory z pytle vyndej.“
Učedník se zamyslel a protože všechny důvody jeho hněvu a křivd už byly nejméně týden staré, odpustil všem a vyprázdnil tak celý pytel.
„Výborně“, řekl učitel s úsměvem. „Tvůj pytel je zase prázdný. Proto si teď vzpomeň na všechny, co ti ublížili v uplynulém týdnu a za každého zase vyryj jméno do jedné brambory.“
Učedník se zalekl, protože si uvědomil, že by se tak jeho pytel zase začal plnit. „Ale“, zvolal, „když takhle budu pokračovat dál, tak budu mít v pytli brambory pořád!“
„Přesně tak. Dokud tě někdo bude pomlouvat, urážet nebo ti ubližovat, budeš mít v pytli brambory.“
„Ale já přeci vůbec nemůžu ovlivnit, co ostatní říkají nebo dělají!“
„To je pravda. Problém je v tom, že myslíš jenom na brambory a ne na ten pytel. Ale když jsou brambory tvoje negativní pocity, co je potom ten pytel?“
Učedník se zamyslel a nakonec řekl: „Myslím, že ten pytel je moje ego. Bez pytle nebudou žádné brambory … a bez mého ega žádné negativní pocity.“
„Co se tedy stane, když se toho pytle pustíš?“, zeptal se ho učitel.
„Pak… pak už pro mě nebude nic z toho, co proti mně ostatní budou říkat nebo dělat, žádný problém.“
A ano, k OD-puštění patří i OD-vaha. Odvaž se! Přivázal ses taky sám 😉
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva
PS: „ Aby se věci změnily, musím se změnit JÁ. Aby se věci zlepšily, musím se zlepšit JÁ. To, co se musí změnit, nejsou okolnosti. Jsem to JÁ, kdo se musí změnit. Nepřej si, aby to bylo snazší – přej si, abys byl lepší.“ – Jim Rohn