3 minuty ze života
Tak dnes naposledy…
Myslím naposledy „Od člověka k člověku“. Napříště už mám v hlavě něco nového 😉
A jestli jsi alespoň trošku „uštrykovaný“ jako já, tak taky miluješ příběhy ze života, které dokazují předložené teze. Těch jsme měli posledních šest týdnů několik a každá z nich spolehlivě funguje. Ovšem za předpokladu, že ji postavíme na zdravém základě, že zasejeme to správné semeno. A tím jsme my sami. Tvá OSOBNÍ ATRAKTIVITA rozhoduje o tom, jestli všechno, co jsem ti v posledních týdnech tvrdila, bude fungovat i ve tvém životě.
Víš, nádherný příklad najdeme v knize knih: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“
Všimni si, Ježíš neřekl: Udělám z vás lovce lidí. I když to tak v současném světě vypadá, není to pravda, není to životní zákonitost a proto jednoduše nefunguje.
Oproti tomu rybaření, to je jiná. Jediné, co potřebuješ, je správná návnada. Co to znamená? Já musím té rybě nabídnout to, co jí chutná, co je pro ni atraktivní, po čem touží, co potřebuje, co hledá. Bez ohledu na to, co chutná mně! Věř mi, tu rybu vůbec nezajímá, že ty máš rád – co já vím – třeba tvarohové buchty. Ty jsi pro tu rybu absolutně atraktivní, když jí jednoduše nabídneš žížalu, věděl jsi to? A ona pak k tobě připluje sama od sebe, úplně dobrovolně! Protože ty máš něco, co ona hledá. A zrovna tak to funguje s lidmi. Ty jsi „návnadou“, která je pro určitou skupinu lidí (takříkajíc pro tvou cílovou skupinu) atraktivní. Návnadou s absolutně jedinečnou konstelací, kterou NIKDO JINÝ nemá. A jestliže kolem sebe (zatím) nemáš dostatek „ryb“, tak se zamysli hádej nad čím?
A teď k mému příběhu…
Můj přítel a já milujeme ryby 🙂 V lednu 2014 jsem trávila víkend na horách s mými bývalými spolužáky z gymnázia. Nádherná modroha, spousta sněhu a třeskutý mráz, zkrátka zima jak má být. O to víc jsem byla udivená, když mi „můj Markus“ při našem telefonátu s nadšením vyprávěl, že udí ryby. Venku, při mínus pětadvaceti, provizorně, v kulatém grilu. Byl to jeho první pokus, takže vyudil pouhé čtyři pstruhy a samozřejmě mi dva schoval. Byla to opravdu báječná bašta, takže má odpověď na jeho otázku, zda zase „smí“ udit, byla jednoznačná.
Následovaly ještě asi 2 nebo 3 pokusy, při kterých „dolaďoval“ chuť, dobu uzení, druh dřeva a co já vím, co ještě a pak … si v aukci zakoupil udírnu, začal zvyšovat počet ryb a pro radost je rozdávat. Přátelům, rodině, kolegům…
A jak to vypadá dnes, o necelé dva roky později?
„Já jsem slyšel, že děláš vynikající uzené ryby. Kdy zase budeš udit? Můžu si u tebe objednat? Já ti je zaplatím!!! ……“
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva
PS: Ústní propaganda je opravdu sexy 😉
