Troufám si tvrdit, že každý z nás chce mít úspěch a každý z nás má o úspěchu svou vlastní, zcela individuální a konkrétní představu.
Považuješ se dnes, teď, v tuto chvíli za úspěšného člověka?
……..???
Musím upřímně přiznat, že se ze mně – především v posledních čtyřech letech – stal doslova a do písmene „závislák“.
Miluju všechno, co se týká osobního růstu (přednášky, knihy, filmy, cédéčka…), všechno, co mě přiměje k tomu, abych se zamyslela sama nad sebou, každou výzvu a každého člověka, který „mi šlápne na kuří oko.“
A v této souvislosti mi přibližně před dvěma lety byla položena otázka: „Co je opakem úspěchu?“
Samozřejmě, že jsem tenkrát odpověděla úplně stejně, jako teď ty … NE-úspěch!
Ale správná odpověď byla …
PRŮMĚR !!!
Super – nová výzva k zamyšlení! Poměrně rychle jsem tehdy došla k závěru, že s touto odpovědí souhlasím a pečlivě jsem si ji „uložila.“
Na povrch opět vyplavala minulou sobotu, když jsem v knize J.C.Maxwella „15 neocenitelných zákonů osobního růstu“ četla:
Příliš mnoho lidí je v životě ochotno spokojit se s průměrem. Je to špatně? Přečtěte si tento popis od Edmunda Gaudeta a rozhodněte se sami:
„Průměrný“ je slovo, který si zkrachovalci berou na pomoc, když se jich rodina a přátelé ptají, proč nejsou úspěšnější.
„Průměrný“ je nejlepší z nejhorších, nejvyšší bod dna, nejhorší z nejlepších. Co platí pro vás?
„Průměrný“ znamená obyčejný, bezvýznamny, nahodilý, nijaký.
„Průměr“ je únikem lenocha, který nemá odvahu zaujmout v životě jasné stanovisko a žije standardní, obyčejný život.
„Průměr“ zabírá bezúčelně místo, životem se veze bez cíle a nikdy nezaplatí jízdenku, neplatí úroky za půjčku, kterou získal od Boha.
„Průměr“ nechá život plynout časem, místo aby čas využíval k naplnění života. Život jen zabíjí, místo aby jej naplňoval až do smrti.
Být „průměrný“ znamená být zapomenut, jakmile život skončí. Na úspěšné lidi se vzpomíná kvůli tomu, co dokázali, a na neúspěšné pro to, o co se pokusili. Průměr, tichá většina, je prostě zapomenuta.
Být „průměrný“ znamená spáchat největší hřích proti sobě samému, proti lidskosti i proti Bohu. Nejsmutnější epitaf zní: „Zde leží pan a paní Průměrní – ostatky toho, kým mohli být, kdyby nevěřili, že jsou jenom průměrní.“
A dále:
… Nikdo neobdivuje průměr. Nejlepší organizace nikdy neplatí za průměrně odvedenou práci…
… Myslím, že většina lidí je přirozeně sváděna k tomu, usadit se tam, kde je jim pohodlně a pohodlí upřednostňují před potenciálem.
Upadají do známých stereotypů, dělají stejné věci se stejnými lidmi ve stejné době a dosahují stejných výsledků. Je pravda, že v zóně pohodlí se můžeme cítit dobře, vede to ale k průměru a následně k nespokojenosti.
Jak prohlásil psycholog Abraham Maslow: „Pokud plánujete být čímkoli menším, než co je ve vašich silách, velmi pravděpodobně budete celý život nešťastní.“
Co tomu říkáš? Jaké pocity v tobě tento přímočarý popis vyvolává? Nutí tě k zamyšlení? Máš také dojem, že ti někdo „šlápl na kuří oko?“
Možná se tě vůbec netýká, ale zato se ti okamžitě v duchu vybaví řada lidí z tvého okolí, kteří by se nad ním zamyslet „měli“?
Ať je tomu u tebe tak či tak, jedno je jisté.
Všechno začíná v hlavě a řešením je vždycky sebe-z-odpověd-nost.