3 minuty z „jiného soudku“ …
„Pijeme na cizí zdraví a ničíme si vlastní.“ (Jerome Klapka Jerome)
Na první pohled to možná vypadá tak, že můj dnešní článek trochu tancuje z řady. Ale opravdu jen na první pohled – slibuju 😉
Ale než se rozepíšu, musím ještě podotknout, že se z ničeho, co bude následovat, nevyjímám…
Otec mého partnera totiž včera slavil sedmdesátiny. Krásné počasí, výborná a přátelská atmosféra v kruhu lidí, z nichž většinu vídáme opravdu jen při podobných příležitostech a tudíž si s nimi máme po tak dlouhé době co říct. Zkrátka a dobře – všechno príma.
Ale co se týče jídla a pití, asi neexistuje příznačnější slovo než „klasika.“
Musím přiznat, že jsem měla hlad. Švédský stůl byl pastvou pro oči a já – zprvu věrná svým zásadám o zdravé výživě – jsem sáhla po rybě, sýru, rajčatech a celozrnném chlebu. Ale jedno, co z těchto zdánlivých lahůdek polechtalo mé chuťové buňky, výsledek byl pokaždé stejný. Nejen, že se nedostavila žádná rozkoš (já vím, ta nesouvisí vždy jen se zdravou výživou – vzpomeň si třeba na křupání slaných brambůrek 😉 ), ale poté, co jsem skutečně všechno pozřela, připadala jsem si jako můj dnešní nadpis.
A když jsem dnes na facebooku objevila ještě tohle…
… hned jsem věděla, že si to nemůžu nechat jen pro sebe a „obšťastním“ i tebe.
Ovšem za předpokladu, že se mi podaří vše, co se mi v této souvislosti honí hlavou, přenést i na papír.
S obrovským vděkem musím konstatovat, že jsem ráda, že mi je tolik, kolik mi je. Můj věk mi totiž umožňuje vzpomínky na doby, kdy nadváha či obezita, krátkozrakost, alergie a další „normálnosti“ naší ach tak vyspělé společnosti byly – především u dětí – absolutní výjimkou. Jedno, maximálně dvě obtloustlé děti ve třídě se 40 žáky byly vskutku „nápadné.“ Výrazy jako senná rýma, neurodermitida, celiakie apod. buď neexistovaly nebo zaváněly exotikou.
Zkrátka… byli jsme zdraví. Díky tehdy neexistujícímu „modernímu“ způsobu života, díky babičkám na vesnici, které nás zásobily domácími králíky, čerstvými vejci, ovocem a zeleninou, díky tomu, že rodiče neměli čas nebo ani auto, aby nás popováželi o pár stovek metrů…
Netvrdím, že jsem si to tehdy uvědomovala či dokonce si toho vážila. Někdy tomu bylo dokonce naopak. Věř mi, že když jsem v 15, 16 či 17 letech otrhávala ty malé pichlavé okurky na rodinné zahrádce a vezla je na kole domů – na každém řidítku jeden kýbl – bylo to poslední, na co jsem myslela, jakou vitamínovou bombu v sobě tyhle zlodějky mého času skrývají.
Dnes se dívám zpátky a zdravý selský rozum mi říká, že rozdíl mezi „starými zdravými časy“ a „dnešní otylou dobou“ jednoznačně vězí ve vý–ŽIV–ě. Vidíš to? Už to slovo samo o sobě v sobě skrývá ŽIVOT.
Vy–ŽIV–uješ se, protože už ti došlo,
- Že – stejně jako v mém článku před dvěma týdny – náplň určuje obsah?
- Že krása, zdraví, štíhlá postava atd. jsou viditelným výsledkem toho, čím se plníš?
- Že nevypadnou z automatu jako coca-cola když do něj hodíš – nevím kolik Kč?
- Že si je nemůžeš objednat v internetu?
- Že si převážná většina výrobců p–OTRAVIN neláme hlavu nad tím, jaký dopad má konzumace jejich výrobků na tvoje zdraví?
- Že prostě musíme změnit myšlení a ….?
Správně!
Převzít sebe – z – odpověd(ˇ) – nost 😉
SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden
Ti přeje Eva