Že CHCI napsat to, co dnes píšu, vím už dlouho. A stejně tak dlouho mi trvalo, než jsem k tomu sebrala odvahu. Ale TEĎ nastala ta správná chvíle. Správná chvíle ke zpovědi…
Zpověď, kterou bych si mohla dál nechat pro sebe. Zpověď, která tě pravděpodobně překvapí. Zpověď, která mě před tebou „obnaží.“ Zpověď, která se tě možná nepříjemně dotkne, ale zároveň zpověď, bez níž by všechno, čím jsem tě doposud „obšťastňovala“, mělo jen poloviční cenu…
Když jsem byla malá, hrála jsem několik let na housle. Nerada 🙂 Rodiče mi platili soukromé hodiny a moje stará paní učitelka dělala co mohla. Přesto mě to nebavilo. Až na jednu věc. Když nastalo předvánoční období, tak jsem kromě nacvičování vánočních koled, které jsem před štědrovečerní nadílkou chtě nechtě musela pod stromečkem zahrát, společně s paní učitelkou pracovala na „vánočním památníku“ (poznámka pro mladší ročníky: památník byl staromódní typ dnešního facebooku 😉 ).
Ke každé vánoční koledě, kterou jsem se v daný rok naučila, jsme do památníku vepsaly prvních pár not, namalovaly obrázek, nalepily hvězdičky, atd. Nikdy jsem se nezbavila pocitu, že to pro paní učitelku bylo větší zadostiučinění, než mi vtloukat do hlavy noty 🙂
A pak jsem hrála…
Tichá noc
Jak jsi krásné neviňátko
Slyšte, slyšte pastuškové
Půjdem spolu do Betléma
Nesem vám noviny
Pásli ovce Valaši
Já bych rád k Betlému
Štěstí, zdraví, pokoj svatý … A
… Narodil se Kristus Pán
Tenkrát jsem si samozřejmě nad obsahem těchto textů vůbec nelámala hlavu. Brala jsem to jako nutné zlo, byla jsem ráda, když jsem to měla za sebou a těšila se na dárky. Podobně tomu bylo i další desítky let – ovšem bez houslí 😉
Všechno se – díky Bohu – změnilo před čtyřmi roky a zcela úzce souvisí s mým „osvícením“ díky Karlu Pilslovi. Ano, čteš správně. Díky Bohu!
Než jsem odešla do Rakouska, bylo pro mě téma Bůh tabu. Bylo mi cizí, nepříjemně se mě dotýkalo a víceméně jsem se jím nechtěla zabývat.
Když jsem však zjistila, že náboženství je nejen předmětem ve školách, ale že spousta lidí chodí do kostela a náboženství je tu součástí života, snažila jsem se přiučit a přizpůsobit. Marně. Nechápala jsem, nerozuměla jsem. Celý vnější obraz jednoduše „nepasoval“ k mým pocitům. Intuitivně jsem cítila, že Bůh nás neposlal na Zem, abychom měli celý život špatné svědomí, byli chudí, trpěli, navzájem si ubližovali apod. A má intuice mě nezklamala.
Už často jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že existuje obrovský rozdíl mezi náboženstvím a vírou. Zatímco různá náboženství (či církve) jsou organizace založené lidmi, kteří chtějí vládnout ostatním, je víra něco úplně jiného. Bůh totiž nezaložil žádné organizace, ale rodinu. On je náš Otec a my jsme jeho děti. A zrovna tak, jako komunikují rodiče se svými dětmi (přímo – bez právníka), můžeme komunikovat i s NÍM. Zcela jednoduše. Přímo.
Otázkou není, jestli věřím V Boha, ale jestli věřím jemu. Věřím tomu, co se opěvuje ve vánočních koledách? Věřím tomu, že jsem nejen jeho dítětem, ale dokonce jeho dědicem? Věřím tomu, co mi odkázal? Věřím tomu, co mi slíbil?
???
On mi něco odkázal? Ano! Já ale musím udělat dvě věci:
1. udělat mu místo v mém životě a
2. přečíst si jeho testament (= bible)
Můžu ti to přiblížit i jinak. Představ si – s trochou fantazie 😉 – že Bill Gates jednou podvedl svou manželku. Jeho nemanželský syn se 30 let s odřenýma ušima protlouká životem a najednou je pozván k otevření testamentu. A tam se dozví, kdo je jeho otec a že všechno zdědil…
Je to pro tebe nepředstavitelná představa? Já vím… už nejsme malé děti a přestali jsme věřit na Ježíška. Ale v tom to právě vězí. Věřit, znamená „zahodit rozum“ a „zdětinštět.“ Poděkovat za dárek, rozbalit ho a radovat se z něj. Ale jednoho dne někdo uvede naši víru „na pravou míru“, řekne nám, že žádný Ježíšek neexistuje a je po legraci.
Ale co když to vůbec žádná legrace není? Chceš vědět, co mi letos Ježíšek (zase) přinese?
„Požehnaný budeš ve městě,
požehnaný budeš i na poli!
Požehnaný plod tvého lůna,
plody tvé půdy,
plod tvého dobytka,
vrh tvého skotu
i mláďata tvého bravu.
Požehnaná tvá nůše i tvá díže!
Požehnaný budeš při vcházení,
požehnaný budeš i při vycházení.
Hospodin před tebou porazí nepřátele, kteří tě napadnou. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, sedmi cestami před tebou utečou.
Hospodin ti sešle požehnání pro tvé sýpky i pro vše, k čemu přiložíš ruku; Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, kterou ti dává.
Hospodin si tě zbuduje ve svatý lid, jak ti přísahal, budeš-li zachovávat přikázání Hospodina, svého Boha, a kráčet po jeho cestách.Všechny národy země spatří, že neseš Hospodinovo jméno, a budou se tě bát.Hospodin ti dá nadbytek všeho dobrého: plodu tvého lůna, plodu tvého dobytka i plodů tvé země, o níž Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji dá.
Hospodin ti otevře svůj nádherný poklad – nebesa – aby dal tvé zemi déšť v pravý čas a požehnal všechno tvé počínání, takže budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nevypůjčíš. Hospodin tě učiní hlavou, nikoli chvostem a budeš vždycky nahoře a nikdy dole, budeš-li poslouchat a pečlivě dodržovat přikázání Hospodina, svého Boha, která ti dnes udílím.“
Už se nemůžu dočkat 😉
Nevím, co si letoš přeješ od Ježíška ty, ale jedno vím zcela jistě: „U Boha je možné všechno“ (Marek 10; 27)
Krásné a požehnané vánoční svátky
Ti přeje Eva