Původně jsem sice měla v plánu něco jiného, ale protože nejkrásnější a nejpoučnější příběhy píše sám život, trošku své plány zpřeházím a napíšu ti, co mi v pátek vyprávěla moje nejlepší kamarádka. Mě se to tak „dotklo“, že mit to prostě nejde z hlavy…
Nejdřív se ti ale musím svěřit, že moje nejlepší kamarádka je mužského pohlaví, ale jeho jedinečná upřímnost, dobrosrdečnost a „měkkosrdcatost“ by klidně mohla být ženská
Moc často se nevídáme a o to více jsme si to v pátek (ve čtyřech) po dlouhé době užili. Toliko na úvod…
Život je jednoduchý. Neříkám, že je lehký. Ale je jednoduchý. Jeho zákonitosti jsou jednoduché. A já jsem absolutně přesvědčená o tom, že každý, kdo chce mít „opravdový ráj na zemi“, musí dodržovat pouze dvě z nich:
- Zlaté pravidlo:
„Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě“
- Zákon o setbě a sklizni:
„Co zaseješ, to sklidíš“
Víc nepotřebuješ. Dvě absolutně jednoduché, neomylné, nevyvratitelné, nezaměnitelné zákonitosti, které nepominou, dokud bude lidstvo existovat.
Otázkou je, ZOSOBŇUJEŠ je ve svém životě?
To, co mi můj kamarád v pátek vyprávěl, je nádherný důkaz o tom, jak funguje zákon o setbě a sklizni. Samozřejmě musíš nejdřív vědět, CO CHCEŠ SKLIDIT. Já osobně jsem před dvěma týdny zasela ředkvičky, mrkev a ruketu a zasadila salát, kedlubny a červenou řepu.
Ale v životě jde o víc a zákon o setbě a sklizni se netýká jenom zemědělství. Každá myšlenka, každé slovo, každý skutek je semínkem, které ti přinese mnohonásobnou úrodu – zcela podle svého druhu. Věděl jsi to?
Chceš sklidit radost, musíš zasít …?
Chceš sklidit uznání, musíš zasít …?
Chceš sklidit upřímnost, musíš zasít …?
Chceš sklidit vděčnost, musíš zasít …?
Chceš sklidit lásku, musíš zasít …?
Můj kamarád má dvě malé děti (sedmiletou dceru a pětiletého syna). A protože – samozřejmě společně se svou manželkou – zcela přesně vědí, co chtějí sklidit, vědomě zasívají to správné, drahocenné semínko.
Mimochodem, „ornicí“ jsou v každodenním životě srdce lidí kolem nás.
A když už máme zaseto, tak samozřejmě musíme zalévat, pečovat, hnojit….
Já vím, že odbočuju, ale chci, abys měl ve věci úplně jasno
No, a mimo jiné si doma zavedli 2 rituály:
- Každé ráno se s dětmi radostně a s úsměvem přivítají do nového dne – bez ohledu na to, jestli se dobře vyspali, jestli se jim honí hlavou něco úplně jiného nebo prostě „nemají náladu“.
- Každý večer se jich před spaním zeptají, jaký byl jejich den a co hezkého zažili. Ještě jednou… co hezkého zažili. A i když se jejich den třeba někdy stoprocentně nevyvedl, něco hezkého prostě najít MUSÍ.
Chceš vědět, co – mimo jiné – díky těmto dvěma jednoduchým „pravidlům hry“ sklízejí? Znáš ty čínské sušenky štěstí? Teď si představ, že před tebou ráno stojí sedmiletý blonďatý andílek, který ti s rozzářenýma očima a s úsměvem na rtech vtiskne do ruky z vlastní hlavičky vymyšlenou a
vlastnoručně vyrobenou cedulku se „vzkazem dne…“
Myslím, že by ti taky bylo úplně jedno, že jsou tam „hrupki“
A jsme zase tam, kde jsme byli. U sebe – z – odpověd(ˇ) – nosti
PS: Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost není čin ale zvyk.
(Aristoteles)