Jsem pyšná

Ne princezna, ale dcera. A navíc o týden předbíhám. Ano, jistě bych to ještě ten týden vydržela. Ale NECHCI  🙂

Dnes k tobě totiž nebudu mluvit já, nýbrž můj milovaný host:

Vážení,

pokud patříte mezi ty, pro které končí týden očekáváním pravidelného článku od zakladatelky Akademie, pro které, stejně jako pro mne, je vždy překvapením téma, nad kterým bychom se přinejmenším mohli zamyslet, tak dnes jsem Vašim překvapením já.

Byla jsem Evou požádána, abych přispěla svou troškou do mlýna. Vůbec netušila, jaké reakce její nápad bude mít na můj – ne už zánovní – organismus. Vždyť poslední písemná práce byla maturitní a od té doby….. no nechme to být!

Zvýšený tep, bezesné noci, kdy jsem se snažila zachytit alespoň trochu rozumnou myšlenku, která by stála za úvahu. To je výsledek. A tak ještě dnes sedím u počítače, okusuji pomyslnou tužku a nevím, nevím…..

A v duchu obdivuji a chválím Evu, že nás každou neděli donutí, alespoň trochu se zamyslet.

Ha!! A je to TADY!

Chvála  – pochvala – sebechvála

Co Vy na to? Pokud ještě Vaše zklamání nedostoupilo vrcholu a nevypnuli jste počítač, pojďte se společně se mnou zamyslet nad těmito třemi slovy.

Chvála

… to mi přijde jako všeobsahující, všezahrnující. Chválíme pěkné počasí, hezký dům, příjemnou prodavačku atd. Je to zkrátka takové anonymní slovo.

Pochvala

… to už je jiná. Za ní vidím konkrétní postavy i činy. Že se máme pochválit mezi sebou v rodině, na pracovišti, to všichni víme. Ale opravdu to děláme?

Přestali jste číst a přemýšlíte, kdy jste někomu naposledy „udělili pochvalu“?

A pokud se stane nám, že nás někdo pochválí, umíme pochvalu přijmout? Myslím si, že i to je potřeba se naučit. Přijmout ji s potěšením. Pokud při tom pochvalujícímu ovšem neukapává z pusy jed.

Víte, já jsem vždy polichocena a opravdu potěšena a velice ráda přijímám pochvalu od svých dětí. Jsem osoba, jak se říká „dříve narozená“, která už nikoho nepřekvapí, když strčí peněženku do mrazáku nebo klíče pod polštář místo do zámku, ale pokud mi děti řeknou:  „Mami, ty jsi kočka, či super“, v tu chvíli se tak opravdu cítím a věřím, že v tom daném okamžiku je to i pravda. Díky!

Sebechvála

… prý „sebechvála smrdí“. Nesmrdí, nesmrdí, nesmrdí. Pokud se Vám něco podaří, těšte se,  pochvalte se, buďte na sebe pyšní. Vždyť se Vám to podařilo Vaší vlastní pílí.

Pozůstalým u počítače držím palce a přeji úspěšný týden.

Pravidelná čtenářka  😉

A mně zbývá dodat už jen: „Děkuji mami! Jsi super a jsem na Tebe pyšná! Protože jsi udělala přesně tohle …“

SMYSLU-plný, VY-plněný, úspěšný a radostný týden

Ti přeje Eva

PS: „ Aby se věci změnily, musím se změnit JÁ. Aby se věci zlepšily, musím se zlepšit JÁ. To, co se musí změnit, nejsou okolnosti. Jsem to JÁ, kdo se musí změnit. Nepřej si, aby to bylo snazší – přej si, abys byl lepší.“ – Jim Rohn